Novinky  

1.12.2010

Quelinka si ze zářijové výstavy v Bratislavě přivezla druhý CAC, z britčí speciálky v Ostravě třetí a tím splnila podmínky pro udělení titulu champion. Jestli (a kdy) se znovu ukáže na výstavě se uvidí, protože – stejně jako kdysi její mamča Vanilka – se na výstavách chová samým strachem jako chlupatý dikobraz křížený hadem a ne jako kočičí dáma. Je možné, že se po odchování vlastních koťátek zklidní a bude možné usilovat o další tituly. Proto teď veškerou pozornost věnuji splnění podmínek majitelky vybraného ženicha, abych věčným Quelinčiným žádostem o kocoura mohla brzy vyhovět.

Protože se pořád ještě nenašel nikdo, komu by doma chyběla vynalézavá strakatá kočička, představila se v Ostravě i Quelčina mladší sestřička Ralinka. Obě holky posuzovala holandská posuzovatelka, paní Kuipers, a té se Ralinka líbila natolik, že si ji pozvala i k výběru do nominace pro speciální BISku britek s bílou a pak do výběru do nominace pro hlavní soutěž. Ani jednu šanci sice neproměnila, ale jen velmi těsně. Paní Kuipers opravdu hodně dlouho váhala, než se rozhodla pro konkurentku. Ralinka se chovala jako výstavní hvězda, v kleci se ležérně rozvalovala v pelíšku, a i když se cestou k posouzení trochu klepala strachy, na stole už to byla zase ta zvídavá potvůrka, co nenechá žádný papír na pokoji.

V sobotu 4. prosince se ukáže na výstavě v Olomouci, aby se opět předvedla v plné kráse naživo a aby zafandila sestřičce Rheušce, která bude mít v Olomouci výstavní premiéru.

A ještě borec nakonec. Tady se podívejte, jak nám kočičí osazenstvo „pomáhalo“ sestavit komodu :o)

 

14.9.2010

Původní zájemce o Ralinku neustále - z různých důvodů - odkládal její vyzvednutí, až mi nakonec došla trpělivost. V neděli vypršel poslední termín, který jsem k vyzvednutí kočičky poskytla. Celkem se dá chápat, že v létě jsou dovolené a můžou se stát různé věci, proč se musí příchod koťátka do nového domova oddálit, ale pokud se někdo na koťátko opravdu těší, neřeší, jestli má, nebo nemá zrovna cestu do Brna. Více než dva měsíce čekání je i na mě moc. Ralinka potřebuje nový domov jako sůl. Je to veselé a milé pětiměsíční kotě s krásným hustým kožíškem. Nabízím ji pouze na mazlíka, protože byla původně na mazlíka zadána a dostala proto přetisk do rodokmenu. Nijak to nebrání jejímu vstupu na výstavní mola, pouze nebude prodána do chovu – tj. za účelem plození koťátek.

Jako správná želvička se nerada nudí a uvítala by kočičího společníka, nebo odrostlejší dítě jako parťáka k lumpačinám.
 

V srpnu se mi konečně podařilo vyvézt Quelinku na výstavu a ve třídě otevřené ji uchovnit. Po smůle, která letos tohle moje snažení provázela, jsem tomu nevěřila. Výstavní premiéru mezi dospěláky nám na jaře překazilo auto, které si umyslelo porouchat se v Řečkovicích u benzinky zrovna cestou do Ostravy – Quelinka dost dobře nechápala, proč jsme si udělali výlet zrovna tam a ještě tak brzy ráno – jak jinak to mohlo v jejích očích vypadat. Druhý pokus, tentokrát ve Valticích, nevyšel kvůli nemoci většiny členů domácnosti (mrzí o to víc, že se měly předvést i holčičky z vrhu R).

Doufala jsem, že nebude do třetice všeho zlého, a v neděli 22. srpna jela do Ostravy s hodně zvláštním pocitem. Oddechla jsem si až s posudkem bezpečně schovaným doma ve složce.

Quelinka získala první CAC a mě je naprosto jasné, že po mamince zdědila stejně „vřelý“ vzah k výstavnímu ruchu. Další bábovička domácí. Co se dá dělat. Nemáme ji o to méně rádi, kuličku čokoládovou.
 

Začátkem srpna odjel do nového domova Renjík jako nový společník černobílého kocourka a zároveň náhrada za ztracenou kočičku, ale „svět je malý a o náhody tu není nouze“ v ten samý den se našla i pohřešovaná nešťastnice, takže můj červenobílý všetečka má nakonec dva kočičí kamarády. Pravidelně dostávám fotky a zprávy a mám ohromnou radost, jak rychle se zabydlel.
 

Ještě letem světem fotky jeho sourozenců Ryunka, Rheušky a Rájenky, kteří o sobě také dávají vědět. Všem majitelům děkuji za vzornou a láskyplnou péči o moje malé Rarášky.

 

23.7.2010
Při pohledu do kalendáře jsem se zděsila, jak to strašně letí. Jako by na čas strávený s koťátky platily jiné zákony.
Ze všech Rarášků vyrostly krásné kočičky a kocourci. Jejich aktuální váhy v šestnácti týdnech (váženo minulou sobotu, kdy byla ještě celá pětka kompletní) jsem doplnila do tabulky na stránce vrhu R. Vanilka mi, stejně jako loni, nadělila jednoho kocourka Otesánka. Ryunek se zřejmě touží stát zápasníkem sumo, jinak si nedovedu vysvětlit, proč tak rychle přibývá. Opravdu nejsou ostatní koťátka podměrečná. On je prostě obřík :o)

Rheuška, Rájenka a Ryunek odjeli o víkendu do nových domovů a podle zpráv se velmi rychle zabydlují. Ralinka a Renjík čekají, až se jejich nové rodinky vrátí z dovolených. Všechna koťátka jsou tedy zadaná a momentálně žádné nenabízím.

 

26.5.2010
Rarášci úspěšně anektovali celý byt. Kam se podíváme, tam spí, nebo hopsoší koťátko. Stejně jako jejich o rok starší sourozenci si na spaní oblíbili prostor vzadu u zdi pod Tobíkovou postelí a rozborku jeho hraček.
Všichni báječně jedí, o hovězí maso se vedou skoro pranice, jen Renjikovi a Rallince nechutná polední mlíčko. Ale i bez něj krásně přibírají a váha ukáže každý čtvrtek o pěkných pár deka víc, než týden předtím. Aktuální hmotnosti v necelých devíti týdnech věku jsou v tabulce na stránce vrhu R. Jak vidno, Ryunek nasadil k trháku a nechal všechny daleko za sebou. Bude z něj kocour valibuk.

Jsou veselí, bezprostřední a úžasní. Dělají mi radost.

Z Montika vyrostla rozumná a něžná tetička, která si malé kamarády hýčká.

V neděli měla velkou návštěvu strakatá Rheuška. Sama rozhodla, že tihle lidé budou pro ni to pravé ořechové, a kdo by se s tak malý šprčkem hádal. Až přijde správný čas, odstěhuje se do Olomouce k paní Jiřině.

 

28.4.2010
Koťátka udělala od posledně veliký pokrok. Začátkem minulého týdne definitivně opustila porodní bednu, vyfasovala pelíšek a ohrádku a začala neohroženě prozkoumávat okolní svět, který zahrnuje mimo jiné i talířek s masínkem z konzervy a záchůdek. Rarášci jsou moc šikovní. Obě tyto životní nástrahy zvládli po počátečním váhání na jedničku. Ryunek jako správný kočičí průkopník ochutnal i granulky a zařadil je též na svůj jídelníček.
V mezičase všichni skotačí po celém pokoji a někteří odvážlivci (no dobře, byla to Raiuška :o) se vydali do vzdálených končin v dětském pokoji.

Ještě dvě koťátka zatím neví, kam se za dva měsíce postěhují – Raia a Renjík. Oba jsou hraví, upovídaní a oba milují spánek na „člověčí posteli“. A to tam, kde jim zrovna tělo upadne.

 

16.4.2010
Přináším aktuální fotky a váhy malých Ryšáčků a Rusalek. Mimísci se za poslední dva týdny změnili k nepoznání. Rozlepili očka, začínají se dožadovat vycházek z porodnice a všichni si užívají mazlení a kontaktu s lidmi i kočičími tetami.
Nejvíc fascinují jejich starší sestřičku Quelinku. Jak se první týden krabici s divnými hračkomyškami vyhýbala, tak je dnes pořád někde poblíž.

 

1.4.2010
Týden se s týdnem sešel, koťátkům se daří báječně, krásně rostou a do jídla jsou jako dráčata. Dnes vám je představím jednoho po druhém:
Menší z kocourků Renji dostal jméno po jednom z oblíbených hrdinů japonského anime Bleach (Burichi) a padne mu jako ulité. Své animované předloze je podobný nejen vzhledem, ale je i stejně hlasitý a do všeho hr. Proč musí být v každém vrhu vždycky jeden křiklounek? Tolik mi svým pískáním připomíná Quirínka.
Aby si Renjík nepřipadal příliš výjimečný a nenarostl mu pršinos, místo krásného krátkého britčího nosánku, i jeho bráška dostal japonské jméno – Ryu. Jeho předobraz je klidný a přemýšlivý kluk a Ryunek se zatím projevuje podobně.
Jména pro kočičky jsou už tradičně latinská. Nejvíc práce mi dalo rozdělit je příslušným holčičkám a obden jsem svá rozhodnutí měnila. Krásná malá harlekýnka bude nakonec Ralli, bikolorka s předpisově rozdělenými barvičkami Raia a strakatice strakatá s lilovou skvrnou přes pravé oko a malinkými lilovými růžky mezi ušima Rhea.

Zítra to bude rok, co se Vanilce narodili Quikošci. Všem jim posíláme velkou pusu čumákovku. Podle posledních zpráv se už Quirínek – Morrisek zařadil mezi kocouří eunušky a jeho sestřičku Quiu – Ebinku čeká kastrace v nejbližší době. Jaro je jaro a přišlo i na bývalá koťátka, dnes už mladé dospělé kočičky :o)

 

28.3.2010
Ve čtvrtek se Vanilce narodilo pět nádherných koťátek. Dva kocourci ohniváči a tři strakaté kočičky. Více informací na stránce vrhu R.

 

24.2.2010
Jak už to tak vypadá, rozkníkají se u nás asi za čtyři týdny hlásky malých plyšáčků. Tentokrát jsem Vanilku netahala na ultrazvuk, takže určitá malinká nejistotka hlodá, ale podle Vanilčina chování, chuti k jídlu, vzhledu struků a hlavně čím dál kulatějšího bříška usuzuji, že maminkou velikonočního vrhu R bude opravdu ona.

Měsíc po výstavě v Uherském Hradišti se mi dostaly do rukou fotografie Tobíka s Quelinkou. Autorem je pan Michal Pavlásek, kterému tímto děkuji a zároveň děkuji paní Huskové (CHS Y-asmine), že si dala tu práci a z CD plného fotek vybrala a poslala mi právě ty „naše“. Jistě uznáte, že to mým zlatíčkům moc slušelo.

Také se mi po nějaké době ozvala rodina Quelinčiny sestřičky z Plzně. Zpráva i fotky mi udělaly ohromnou radost. Quia - Ebinka vypadá báječně a má se doslova jako princezna. No, která jiná kočička se vozí kočárem? :o)

 

7.2.2010
Kdo si myslí, že kožíšci Lege Artis upadli do zimního spánku, když se na našich stránkách celý měsíc nepohnula ani myš, ten se hodně plete! Už po Vánocích nám Vanilka naznačila, že by nebylo marné si pořídit další koťátka a proto si hned při další říji odskočila do Žďáru za Čokýnkem. Krytí probíhalo, ale jestli se zadařilo, nebo ne, to se uvidí za týden.

Montika jsem ochudila o trošku její vzácné krve a poslala na vyšetření. Vanilčiny árie ji totiž inspirovaly k vlastní produkci a i ona má už za sebou první letošní „mrouskačku“. Je FIV a FeLV negativní, krevní skupiny A. Ještě čekám na výsledek vyšetření na koronaviry. A samozřejmě na další říji.

Aby Quelinka netrpěla dojmem, že si jí kvůli zpěvačkám nikdo nevšímá, vyjela si 23. ledna na speciální výlet – na výstavu do Uherského Hradiště. Proč speciální? Protože ji vystavoval Tobiášek a odbyl si tak výstavní premiéru jako mladý chovatel. Polskému posuzovateli, panu Pruchniakovi, se Quelinka líbila, napsal jí krásný posudek a pozval ji k rozstřelu do BIS, který vyhrál sfynxík. Soutěž mladých chovatelů sice také nevyhráli, ale Tobík více než čtyřkilovou Quelinku celkem dobře zvládl, odvezl si pěkný pelíšek a knížku za účast, proto byla spokojenost na všech stranách.

V pátek navečer nás navštívila vzácná návštěva. Kde se vzala, kudy se dostala do bytu, nevíme. Zírala Želvina, zírala Quelka, zírala Vanilka, zíral Montik. Zíraly jednotlivě i skupinově. Splnil se jim sen: opeřenec téměř na dosah tlapky a nedělí je od něj žádné sklo. Opojného pocitu si užívaly necelých dvacet minut, zatímco jsem okolo pobíhala s foťákem a cvakala jako o život. Nakonec byly (silně protestující) vyhoštěny do ložnice a milá sýkorka vypuštěna na svobodu. Holky, celé popletené, ji pak hledaly ještě několik hodin, než se smířily s faktem, že tu nejlepší hračku na světě jim někdo sprostě sebral.

 

7.1.2010
Dnes přináším novinku nejnovinkovatější, úplně čerstvou. Právě jsem se vrátila s Vanilkou a Montikem ze Žďáru nad Sázavou, kde jim pan doktor Johanides vyšetřil srdíčka. Obě byly v rámci kočičích možností hodné a spolupracující a obě odcházely (resp. byly odnášeny) s výsledkem HCM negativní - jupí. Už nic nebrání, aby se holky rozezpívaly a odjely za ženichy.

A co jiného se událo od posledně? Zaměstnaly nás předvánoční přípravy a Tobíkova chřipajzna. Kočičky pilně pomáhaly s pečením cukroví, zdobením stromečku a následně pak jeho obíráním. Hlavně Montika neuvěřitelně fascinoval. Prý ani lepší dárek dostat nemohla.
Po těžké práci si užívaly zasloužený odpočinek.