Příběhy a povídání

Tohle bylo vážně divný léto I.

Většinou takový vedro na padnutí, že i mouchy radši chodily pěšky (to mi vlastně ani nevadilo, líp se packovaly) a ze mě se chlupy sypaly po hrstech. Mamka se smála, že jsem se zhlédla ve sfynxech a že se nemusím hned svlíkat do plavek, třebaže bydlíme u bazénu, ale taky trochu hubovala, protože jsem se je poctivě snažila olízat dřív, než mi je vyčeše sama. Vážně mi z nich nakonec nebylo dobře. Žmolků plný žaludek a nikdo mě nedonutí žrát trávu (copak jsem nějaký tupý býložravec? - nic ve zlém Želvušo), abych se, s prominutím, poblinkala, takže tím pádem moc chuti k jídlu nebylo (nehledě na mé žádosti o dodání kocoura a to okamžitě, děkuji) a v záchodku to vypadalo, jako když balím hoviša do plsti.
Prý kvůli tomu dostáváme každý týden pastu Bezo-pet (chápejte: aby se žmolky nedělaly, ne aby se jejich pomohlo s jejich výrobou). Jestli nevíte, co to je, tak vás upozorňuju, že je to blaf nejhnusnější a odporný a naprosto nechápu, jak si na něm může Želvina tak pochutnávat. No, vždycky se mi zdálo, že je nějaká divná a tohle je aspoň hmatatelný důkaz. Já osobně bojuju jako lvice, což mi není moc platné, protože mamka má grif, jak mi tu nechutnost nacpat do tlamky a nedovolit vyslintat.
V době chlupatění by mě takhle mordovala nejraději obden. Konečně sama uznala, že mi to asi OPRAVDU nechutná, protože jsem prchala do úkrytu pokaždé, když jsem ji zahlédla. Jen tak pro jistotu. Co kdyby se na mě chtěla - hadice jedna jedovatá - vrhnout s tubou v ruce, sladkým šklebem a slovy: „Vanýsku, zlatíčko moje chlupatý, pojď, mám pro tebe ňamku.“
Musím uznat, že nakonec to vymyslela ženiálně. Vlastně nevím, proč ji to nenapadlo hned. Prý zkusíme protichlupovou pastu od pana Gimpeta (některé z vás ho znají), u kterého mamka pořizuje ty ňam konzervičky a granulky, a je fakt, že opět nezklamal. Tuhle dobrotku můžu pořád. Nevím, proč ji dostávam jen jednou denně a to ještě takový malý kousíček, když bych klidně vymlaskla celou tubu na posezení. Lidem se kočka vážně nezavděčí.
Naštěstí začal podzim, ochladilo se, chlupy drží pevně v kožichu a – namouduši – mám dojem, že jich je zase o něco víc, než včera. A víc než kocouři mě momentálně zajímá miska s jídlem a hlavně hračky.
A teď mě prosím omluvte. Na výstavě mi (nám – jak si myslí Želvina) mamka koupila nový tunel a mám celkem dost práce s odhalováním nových a nových možností zábavy, které poskytuje. Například kolik se do něj vejde kostiček z Lega, než si toho všimne mamčin klouček Tobiášek, hi hi.
Vaše Vanďa