Příběhy a povídání
Těžkotonážní
Želvinka se nám po koťátkovských granulích, kradených Vanilce, jejím potomkům a
Montikovi, přespříliš zakulatila. Proto jí byla – s hesly: “cukvovka je náš
co...nepfíteu” a “tučná játra uznáváme jen ta husí” - nasazena přísná dieta.
Zakoupena Hill´s r/d dieta pro nejhorší obézy a tablety Alavis Weight Loss a
Želvina za naší nepřítomnosti a v noci internována do ložnice.
Celé naše snažení už nese ovoce. Ani jeden se nevyspíme. Na kruzích pod očima by
se dala cvičit gymnastická sestava. Přítel se po pár nocích odstěhoval na dobu
synovy nepřítomnosti do dětského pokoje.
Želvinka se totiž touží v průběhu noci několikrát pomazlit. Buď suverénně
napochoduje a zalehne nohy (což až tak nevadí), nebo přijde po špičičkách a
dotekem vlhkého studeného čumísku na tvář si ověří, jestli nejsem náhodou
vzhůru. To celé podpořeno šimráním vousky a něžným funěním. No, jaká náhoda, že
jsem. Vzhůru. Kdo mě zná, ví, že jsem neskutečně lechtivá. Námitky, že je
hluboká noc jsou zamítnuty. Jsem vzhůru, můžu hladit.
Pokud vytrvale předstírám spánek, usoudí Želvinka, že je čas na velkou potřebu –
intenzita hluku dřevitých peletek odrážených vysokou rychlostí od stěn krytého
záchodku o půl páté ráno se nešťastníkovi pokoušejícímu o spánek jeví na
stupnici hlučnosti na úrovni tryskového letadla v ověřovacím běhu a zjevně jde
nový, dosud nepublikovaný druh mučení – trvá cca 5 minut, ale nám (teda nyní už
jen mě) to připadá jako věčnost.
Kolem šesté dojde mučitelka k závěru, že je nutno přepočítat ostatní kočičouny a
vytrvale mňouká u dveří směr obývák. Mňoukačka se dá na chvíli vypnout nalákáním
k pomazlení, ale v okamžiku, kdy zadřímu a ruka volně klesne na chlupatý hřbet,
začíná koncert nanovo. Nevím, proč trpí nutkavou obavou, že nám někdo v noci
jednu či více koček odcizil. Tím spíš, že ve dne jí můžou být úplně ukradené.
Dej bůh, ať celou odtučňovací kúru přežije(me).